Obec Vnorovy - oficiální stránky obce

  • Informace
    • Aktuální informace
    • Informace o obci
    • Nabídky práce v regionu
    • Mapy
    • Územní plán Vnorov
    • Hlášení místního rozhlasu
    • Místní inzerce
    • Projekty
    • Smuteční oznámení
  • Obecní úřad
    • Uzavřené smlouvy
    • Právní předpisy obce
    • Plán odpadového hospodářství
    • Formuláře
    • Informační listy
    • Telefony
    • E-maily
    • Základní informace
    • Struktura obecního úřadu
    • Informace dle 106/1999
    • Registr oznámenídle zák. č. 159/2006 Sb. o střetu zájmů
    • Zastupitelstvo obce
      • Zápisy z jednání zastupitelstva
      • Zápisy z jednání rady
    • Profil zadavatele
  • Úřední deska
  • Instituce v obci
    • Technické služby
    • Sběrné středisko odpadů
    • Základní škola Vnorovy
    • Mateřská škola vnorovy
    • Farnost
  • Historie
    • Úvod
    • Historie Vnorov
    • Historie Lidéřovic
    • Dějiny kostela
    • Demografický vývoj
    • Hospodářské poměry
    • Kulturní památky
    • Pád meteoritu
    • Slavní rodáci
      • František Zýbal
      • Štěpán Polášek
      • Julius Kramarič
      • Marie Kudeříková
      • Jan Skácel
      • Pavel Zíbal
      • František Pavka
      • Jan Doležal
      • František Gazárek
      • Josef Zrunek
    • Světové války
    • Školství ve Vnorovech
  • Kultura, sport, spolky
    • KULTURA
    • Kulturní akce
    • Lidová tvořivost
    • SPORT
    • Sportovní hala
      • Rozvrh sportovní haly
    • Sportovní areál
    • Koupaliště
    • Tenisový klub
    • Vnorovská desítka
    • Vnorovy v pohybu
    • SPOLKY
    • Rybáři Vnorovy
    • Vnorovská farní mládež
    • Český zahrádkářský svaz
    • Soubor Spinek
  • Knihovna
    • Informace o knihovně
    • Knižní novinky
    • Online katalog
    • Zajímavé odkazy
    • Knihovní řád
    • Fotogalerie knihovny
  • Fotogalerie

Julius Kramarič

  • Vytisknout

Julius Kramarič

1918 - 1979

Jeho původní příjmení znělo Kramarics. Jméno si dal Julius Kramarič opravit ve vnorovské obecní matrice v roce 1947, kdy se houfně počešťovala cizí příjmení.

Julius Kramarič se narodil 23. prosince 1918 ve Vnorovech (dům č. 75, Kráčalka). Menší stavení s malým dvorem a s malou stolařskou dílnou náleželo tehdy domkáři Františku Bayerovi. Otcem narozeného Julia, jak udává vnorovská matrika, byl stavební technik z Vídně, toho času ve Vnorovech u Bayerů. Jmenoval se Julius Kramarics a pocházel z bohaté vídeňské rodiny. Tehdejší matrikář připsal v zápisu poznámku, že dědeček nejmladšího Julia byl slavným vídeňským spisovatelem. Matkou Julia Kramariče se stala sestra uvedeného vnorovského domkáře Františka Bayera Pavla, která podle pověsti sloužila na veselském zámku u hraběte Chorinského a tam se při slavnosti seznámila s důstojníkem rakousko-uherské armády Juliem Kramaricsem. A ten dal novorozenému jméno. Brzy po porodu se matka se synem odstěhovala do slovenských Kútů. Také Bayerova rodina odešla ze Vnorov. Až v letech před druhou světovou válkou se objevil na strážnickém gymnáziu student Julius Kramarič. Byl o dva tři roky starší než jeho spolužáci ve třídě. Patřil k vynikajícím žákům a po úrazu kulhal. Zamiloval se do své o tři léta mladší spolužačky Marie Kudeříkové ze Vnorov. Studentskou dvojici potkávala veřejnost ve Strážnici i ve Vnorovech. Starší Julek, jak mu tehdy říkali, ovlivnil Maruščin světový názor a Maruška přijala komunismus za své osobní přesvědčení, i když byla vychována v katolické víře. Její rodiče nepřáli její známosti, ale matka po čase ustoupila s výhradami, zatímco otec se nesmířil. V roce 1940 oba mladí maturovali na strážnickém gymnáziu. České vysoké školy však německé úřady zavřely, a tak bylo třeba najít jiné studium nebo zaměstnání. Julius Kramarič se na Slovensko nevrátil. Maruška mu zajistila ubytování u svého strýce Josefa Kubíka ve Vnorovech. Od Kubíčků, jak se všeobecně říkalo, se na krátký čas přestěhoval Kramarič hned naproti k Řičicům, kde měl jeho majitel Josef Řičica obuvnickou dílnu, v níž se scházeli sousedé k politickým debatám. Josef Řičica pocházel z Veselí nad Moravou a hlásil se k socialismu. Také se za německé okupace zapojil do ilegálního odboje, byl německým gestapem zatčen a z koncentračního tábora v Německu se už nevrátil. Julius Kramarič zatím pracoval u stavebních firem v okolí Vnorov. V té době došlo k bolestnému rozchodu Marie Kudeříkové s Julkem. Marie Kudeříková se k němu vrátila ve svém vězeňském dopise ze dne 8. 12. 1942 po svém rozsudku smrti ve Vratislavi. (Wróclav):

"Velmi často mě pronásleduje ve snu Julek. Já se s ním přece úplně vyrovnala. Jsem mu vděčna za nesmírně mnoho. Položil základy celé mé další praxe. A pomáhal bojovat s vlastní duší i okolím. Nejenom to, ale i celé jeho prostředí. Nedovedl mě však udržet těmi ideami, kterými mě získal. Já jsem na něm visela celým citem první lásky, probuzeným ženstvím, obdivem, vděčností a zvykem. Nikdy jsem nevěřila, že bych dovedla tento tak silný komplex citů zlomit. A přece se to stalo... Nejednal podle svých zásad a já úpěla pod tímto rozporem... Já mu odpustila a děkuji i za tento boj! O to jsem byla pevnější, silnější a důkladnější..."

Po svém rozchodu s Marií Kudeříkovou opustil Julius Kramarič Vnorovy a našel si práci v nacistickém Německu, odkud se vrátil na jaře roku 1945. Vrátil se i do osvobozených Vnorov a byl jedním ze čtyř řečníků na velikém shromáždění vnorovských občanů 1. května 1945 na Kopanicích před kostelem. Vnorovjané oslavovali osvobození své obce a na společném setkání promluvil Josef Kudeřík jako předseda revolučního národního výboru ve Vnorovech, dále Štěpán Tomek, ředitel školy, Rudolf Benedík za místní komunisty a také Julek Kramarič. Všichni slibovali lepší život v osvobozeném Československu. Do Vnorov se Kramarič vracel jen na krátké návštěvy, Kudeříkovi se odstěhovali do Prahy.

Julius Kramarič začal po druhé světové válce studovat na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, ale brzy přestoupil na právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a v krátkém čase ji dokončil. Otevřeně se přihlásil do komunistické strany a stal se zaměstnancem ministerstva zahraničí Československa. Působil řadu let na československém velvyslanectví ve Vídni, pak v Sofii a nakonec v Londýně, odkud byl v roce 1969 odvolán a za své postoje v tehdejší komunistické straně vyloučen. Tím skončila jeho diplomatická kariéra. Vrátil se do Prahy a zaměstnání našel v hotelovém zařízení. Oženil se s bulharskou státní příslušnicí, měli jednoho syna (JUDr. Julius Kramarič). Zemřel v Praze. S paní Františkou Kudeříkovou se usmířil a setkávali se v Praze, kde Maruščina matka žila u svého syna Josefa.

Julius Kramarič pocházel ze Vnorov, ty ho poznamenaly a on také zasáhl do jejich dějin. Šlo o nadaného jedince slovenského a rakouského původu a o vynikajícího řečníka, jehož život provázely převratné a dobrodružné události. Za pobytu na velvyslanectví v bulharské Sofii vydal dobrou cestopisnou knihu Cestujeme do Bulharska. Své literární nadání neuplatnil. Svým spolužákům ze strážnického gymnázia sliboval vydání životopisného románu o Marušce Kudeříkové, ale zůstalo jen u slibu a románového torza. Vlastním nákladem vydal sbírku milostných a reflexivních veršů s názvem Loučení se smutkem (1945).

 

krizport

MR Info 250x250

Hlášení místního rozhlasu

  • 2.1.2023
  • 31.1.2023
  • 30.1.2023
  • 25.1.2023
  • 24.1.2023
  • 23.1.2023
  • 19.1.2023
  • 18.1.2023
  • 17.1.2023
  • 16.1.2023

Aktuality

  • Kam ve Veselí nad Moravou a okolí
  • Nabídka bezplatného poradenství - Nová zelená úsporám light
  • Kurz trénování paměti
  • Skácelův pochod
  • Veletrh úspor - Hodonín

Předpověď počasí

In-počasí

Prohlášení o přístupnosti | Přihlášení
Julius Kramarič
Top | + | - | reset | RTL | LTR
Copyright © AGG s.r.o. 2023 All rights reserved. Custom Design by Youjoomla.com