Univerzitní profesor dr. Jan Doležal se narodil 30. března 1902 ve Vnorovech (dům č. 60 naproti Lidovému domu). V té době bylo na uvedené zemědělské usedlosti i pekařství s krupařským krámkem jehož provozovatelem byl židovský nájemce. Uvedený majetek patřil Gazárkově rodině, jejíž dcera Marie se provdala za pekařského dělníka Jana Doležala, původem z Černé hory u Brna. Ten po sňatku pekařství zrušil a později krupařský krám změnil na obchod se smíšeným zbožím, který provozoval až do své smrti. Iniciativní obchodník se v obci přihlásil k veřejné osvětové práci. Byl spoluzakladatelem Čtenářského spolku ve Vnorovech se sídlem v hostinci u Svatého Jána. Stalo se tak v roce 1899 a Jan Doležal se stal jeho prvním předsedou. Ve vedení spolku se střídali místní učitelé. Pořádal pro veřejnost přednášky, nacvičovali divadelní hry, půjčovali knihy ze spolkové knihovny, připravovaly zábavné večery. V roce 1913 založili tělovýchovný odbor s názvem Sokol. První světová válka zastavila spolkovou činnost. Tu však obnovili ve dvacátých letech. Tělovýchovný odbor Sokol se v roce 1920 rozdvojil na Orel a Sokol. Čtenářský spolek pak zanikl. Nejstarší syn obchodníka Jana Doležala dostal své jméno po otci a vyrůstal ve zdravém rodinném prostředí. Nadaného synka poslali rodiče studovat na strážnické gymnázium. Zatím se rodina zvětšila o čtyři další sourozence (Bohuslav, Ludvík, Ladislav, Milada). Mladý Jan Doležal přešel ve dvou posledních ročnících ze Strážnice do nedaleké slovenské Skalice, kde v roce 1921 úspěšně maturoval na tamním gymnáziu. Poté se stal posluchačem filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze (obor filozofie a francouzský jazyk). Svůj vědecký zájem soustředil na experimentální psychologii, národní hospodářství a organizaci práce. V přednáškách ho zaujal profesor František Krejčí, první zpracovatel české experimentální psychologie a první organizátor bádání v tomto oboru u nás. A Jan Doležal navázal na jeho výzkumnou činnost. Proto pokračoval ve svém studiu na německé univerzitě v Lipsku a působil také v tamním Ústavě experimentální psychologie. Své vysokoškolské studium zakončil v roce 1927 doktorátem filosofie. Už rok předtím přijal místo asistenta v Psychotechnickém ústavu na Vysoké škole technické v Drážďanech, kde setrval celých šest let. V roce 1932 se vrátil do Prahy a z Německa si přivedl i svou budoucí manželku. V Praze přijal místo náměstka Psychotechnického ústavu Masarykovy akademie práce. Tato instituce se pak přejmenovala na Ústřední psychotechnický ústav československý, napojený na ministerstvo školství a na ministerstvo sociální péče. Ústavu se podařilo přežít německou okupaci za druhé světové války i politické zvraty po roce 1945. Pokračoval ve svém vědeckém výzkumu, ale v roce 1951 došlo k uzavření ústavu v důsledku administrativních opatření komunistického režimu. Po svém návratu z Německa navázal Jan Doležal úzkou spolupráci s řadou českých i slovenských průmyslníků, zejména pak s vedením i se samotným Tomášem Baťou z jeho zlínského obuvnického závodu. Jan Doležal patří k první badatelské generaci, která se zaměřila na průzkum člověka při práci. Tomuto cíli zasvětil celý svůj život. Psycholog Jan Doležal se rád vracel ke krátkým návštěvám do rodných Vnorov. V jejich rodině došlo k veliké změně. Zemřela totiž jeho matka a otec se oženil podruhé s Marií Krejčí z Brodku u Nezamyslic. Poté přišli další sourozenci: Miloš, Stanislav a Ludmila. Obchodu se ve Vnorovech dobře dařilo. Jan Doležal se habilitoval na docenta psychologie na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Univerzitním profesorem se stal až v roce 1947. Byl otcem dcery Soni, která se také věnuje studiu a vědecké činnosti v oboru psychologie. Usilovná vědecká práce a pak přednášková činnost na pražské univerzitě ho vyčerpávala, politická situace komplikovala v padesátých a šedesátých letech jeho život. Nedožil se vysokého věku, zemřel v Praze v roce 1965.
Jan Doležal byl prvním vnorovským univerzitním profesorem. Občanská veřejnost ho znala jako vzdělaného člověka. Pamětní deska na rodném domě byla odhalena dne 6. dubna 2002, u příležitosti 100. výročí narození.
Literatura: Československá psychologie, 1962
